Moc si toho nepamatuju. Jen že jsem se v černobílém světě dostal k čemusi, co vypadalo jako věž. Okolo ní se svíjela těla obrovských šedivých hadů s jakýmisi kruhovými límci (něco jako když má pes nebo kočka límec, aby se neškrábal) kolem hlav. Tito tvorové hlídali vstup do věže, kam jsem se mezi nimi stejně dostal. Jakmile jsem vstoupil dovnitř, všechno se zploštilo a vypadalo to jako kombinace Terarie a SteamWorld Digu.
Takovým sloupcem placaté hmoty z drobných čtverců hlíny jsem sestupoval stále níž a setkával se s jakýmisi zlatorudými koulemi, z nichž vylézala drobná rudá červovitá stvoření, která na mne útočila a chtěla mne zabít, protože ve věži nemám co dělat. Já se ale nenechal odradit a pokračoval jsem stále hloub až na dno věže daleko pod rovinou země nahoře. Na dně byl malý oceán, v jemž plavala temně rudá kulatá věc, která jemně zářila rudým světlem a z níž stoupala jakási temná aura.
Pak se tam zničehonic objevila paní Š. a dala mi bombu, abych s ní mohl onu kulovitou věc v srdci věže zničit. To jsem taky udělal. Odjistil jsem bombu, stejně placatou jako všechno ostatní (kromě mě) v té věži a začal šplhat po čtvercích hmoty vzhůru, abych unikl před výbuchem. Jenže tehdy mne přepadla ona červovitá stvoření, která vylétala z drobných červenozlatých kruhových objektů, a ta mne obklopila, pohltila a pozřela. A přesně v okamžiku, kdy se do mne zakously tisíce jejich drobných zoubků, dole to explodovalo a tlaková vlna ženoucí se vzhůru mne i tvory zasáhla a zničila.
Pak se kamera ocitla zase na povrchu s pohledem na věž, z níž se odtrhla střecha, která teď vyletěla vysoko do vzduchu, následována zbytky hmoty zničené explozí. A ti hadi s límci, ti se vztyčili do vzduchu a v kruhu pozorovali svůj domov vylétnout do povětří a kývali se do rytmu hluku výbuchu, jak trpčili nad svou ztrátou.

A pak, pak jsem se probudil...