Máš nekonečně velkou plochu. Malířské plátno. A pak máš štětec. Úsečku.
Úsečka není dlouhá, je to jen neviditelná linie mezi body A a B, která je drží stále stejně daleko od sebe. Úsečka sama je nástrojem, protože barva vychází na plátno z obou bodů po něm bruslících.
Pohyb úsečky je jednoduchý. Funguje jako OR gate. Vždy se pouze jeden bod pohybuje, zatímco ten druhý staticky drží své místo a vytváří jakousi prostorovou kotvu tomu prvnímu. Když se tedy bod A pohybuje, bod B musí stát na místě, aby nebyla narušena rovnováha a nedošlo k náhodnému pohybu, a naopak. A z obou konců stále proudí barva na plátno, které zaznamenává jejich pohyb.
Jediný problém je v poměrech. Je jasné, že čas, po kterém se body přepnou a vymění si svoje stavy, bude generován náhodně, ale nevíme, z jakého rozmezí se bude toto číslo vybírat. Zároveň musíme přihlédnout k tomu, že společně s časem mezi přepnutími závisí procento obkresleného kruhu i na délce úsečky, tedy vzdálenosti mezi body A a B. A konečně, s ohledem na tyto poměry musí být zkorigován i průměr otvorů v bodech, jimiž bude vytékat barva, aby stopa nebyla moc velká, ale ani moc malá vůči obrazci, který bude utvářet...

Tak to by bylo, jde se spát dál.