Po cestě ze školy ve večerních hodinách potkávám muže s nepříjemným děsivým psem, kterému se nejspíš nelíbím, protože mě vzápětí pochčije a poblije. V záchvatu paniky se dávám na zběsilý úprk nočními ulicemi. Po cestě ztrácím boty a impulzivně zahazuji svoje pochcané a poblité kalhoty, které pak házím do veřejného koše. Když doběhnu na koleje, spatřuji, že ty se od mé poslední návštěvy změnily k nepoznání a nyní veškeré prostory zaplňuje záplava barevných plyšáků. Šťastně si vlezu do sprchy a jdu spát.
Ráno se probouzím do nového dne a chci jít do školy, ale zjišťuji, že nemám boty ani kalhoty, takže budu muset jít polonahý.

Následuje probuzení z vyděšení a po chvíli záchvat smíchu...
​
​
​
(Dosud živě cítím tu horkost na lýtku, když pes vykonal své...)